Následkem větších operačních zákroků je běžné, že hladiny zánětlivých markerů prudce vzrostou jako reakce na samotný zákrok bez ohledu na přítomnost infekce. Tyto falešně negativní elevace velmi komplikují následnou terapii. Naproti tomu Presepsinu se tento jev netýká, což bylo prokázáno v nedávné Novelliho studii. V ní byly hodnoceny schopnosti PRESEPSINU pro brzkou diagnostiku infekce u pacientů, kteří podstoupili operační zákrok či transplantaci. PRESEPSIN byl stanoven 48 hodin od operace spolu s krevními kulturami a prokázal 100 % senzitivitu pro průkaz infekce.
Quick-SOFA (qSOFA), jakožto rychlá a efektivní hodnotící klinická metoda, byla definována v roce 2016 na mezinárodním sjezdu pro sepsi (Sepse 3). Tato metoda nevyžaduje laboratorní testování a může být přímo aplikována na přijímaného pacienta s podezřením na sepsi. Pro zhodnocení stavu, rizik sepse a septického šoku sice prokázal PRESEPSIN lepší schopnosti nežli samotné klinické hodnotící systémy či ostatní biomarkery, nicméně spojení PRESEPSINU s qSOFA dokázalo výrazně zlepšit diagnostiku sepse. Pro prognózu 30denní mortality PRESEPSIN samotný vykázal lepší výsledky nežli laktát a prokalcitonin.
Jedinečnou vlastností PRESEPSINU je jeho schopnost predikce vývoje stavu pacienta v sepsi. Touto svou schopností zcela převyšuje zavedené biomarkery sepse a těžkých infekcí. Porovnání predikce mortality pomocí Presepsinu a dalších markerů bylo provedeno v rámci Masonovy klinické studie z roku 2014. Hladiny PRESEPSINU u přeživších pacientů byly výrazně odlišné nežli u těch, kteří zemřeli během hospitalizace. Hodnoty PCT klesaly poměrně rychle jak u skupiny přeživších, tak i u skupiny zemřelých. Naproti tomu tak PRESEPSIN vykázal již během prvních 24 hodiny významný pokles u těch pacientů, kteří se ze sepse později zotavili. Naproti tomu u pacientů, kde k poklesu nedocházelo, či u nich dokonce Presepsin rostl, později došlo k úmrtí. PCT klesal od 1. do 7. dne bez rozdílu jak u skupiny zemřelých, tak i přeživších. Na základě těchto zjištění PRESEPSIN oproti PCT jasně prokázal lepší schopnosti jako prognostický marker mortality septických pacientů hospitalizovaných na JIP. Pacienti, u kterých hladina PRESEPSINU klesala po celou dobu hospitalizace, byli právě ti, kteří se na rozdíl od těch, u kterých PRSESPSIN rostl pomocí vhodné terapie ze sepse zotavili.
Hladina PRESEPSINU významně koreluje se vzrůstající mírou bakteriální infekce a sepse. Vyšší hodnota PRESEPSINU při příjmu pacientů souvisí s vyšší pravděpodobností nového selhání orgánů a hemodynamické nestability během následujících 24 hodin. Navíc klinické studie odhalily maximální korelaci se SOFA hodnotícím klinickým systémem, což je nejpoužívanější systém pro zhodnocení míry orgánového selhání.
PRESEPSIN v krvi roste spolu s klinickým skóre SOFA, počtem selhávajících orgánů a četností nových selhávání dýchacího, koagulačního, jaterního a ledvinového systému. Právě proto je PRESEPSIN vhodným časným markerem stratifikace rizik u septických pacientů. Změny v hladině PRESEPSINU během hospitalizace pacientů poukazují na vhodnou antibiotickou léčbu či naopak na progresi sepse.
Ve své studii Shozushima a kolektiv pozorovali schopnosti PRESEPSINU odlišit sepsi od SIRS. Ve skupině pacientů s prokázanou SIRS byla hladina PRESEPSINU pouze 333.5 pg/ml, u skupiny pacientů s propuknutou lokální infekcí už 721 pg/ml, skupina septických pacientů měla průměrnou hodnotu PRESEPSINU 817.9 pg/ml a ve skupině těžké sepse dosáhl PRESEPSIN hodnoty 1992.9 pg/ml. Z výše uvedeného je tedy evidentní vztah mezi hladinou Presepsinu a závažností stavu pacienta.
V současnosti jsou za zlatý standard pro průkaz sepse považovány kultivace krevních vzorků. Nicméně tato metoda je časově velmi zdlouhavá, nemluvě o častých falešné negativních výsledcích. Když byly srovnány mezi sebou výsledky PRESEPSINU, IL-6, PCT, CRP a porovnány proti výsledkům kultivace, byl to právě PRESEPSIN, který se nejlépe shodoval s bakteriálními kultivacemi, a navíc zcela evidentně oproti ostatním srovnávaným biomarkerům mnohem lépe reflektoval závažnost septického stavu pacienta.
V rámci velké studie v Čině, která zahrnovala 859 pacientů přijatých na urgentní příjmy s alespoň dvěma pozitivními příznaky pro SIRS, byly zkoumány vztahy mezi hladinou PRESEPSINU a závažností onemocnění.
Zatímco pro PCT nebyla prokázána schopnost přímo rozlišit mezi SIRS a počínající sepsí, PRESEPSIN v tomto ohledu dosáhl výborných výsledků, když věrně detekoval již rannou sepsi. Po následném analytickém zhodnocení diagnostických ukazatelů (senzitivita a specificita) je evidentní, že Presepsin je lepší, nežli PCT. Tímto bylo tedy prokázáno, že PRESEPSIN může být samostatně používaným markerem jak pro stratifikaci brzkých rizik sepse, tak i nástrojem pro zajištění včasné terapie na urgentních příjmech a jednotkách intenzivní péče.
V rámci multicentrické studie byly zkoumány schopnosti PRESEPSINU a zavedených markerů sepse monitorovat reálný aktuální stav hospitalizovaných pacientů. Hladiny všech markerů u pacientů s příznivými vyhlídkami (podle SOFA a APACHE II) vykázaly pokles. Naproti tomu ve druhé skupině pacientů, u nichž byl vývoj jejich stavu negativní, pouze a jen PRESEPSIN zůstával na rozdíl od ostatních markerů zvýšený a tedy netrpěl falešnou negativitou.
Jasný rozdíl mezi vývojem hladin PCT a PRESEPSINU byl demonstrován na studii 140 pacientů, kteří byli v rámci hospitalizace pro sepsi léčeni antibiotiky. PRESEPIN ukázal jasný trend, když již v prvních 72 hodinách začal klesat k nižším hodnotám, u těch pacientů, kteří se později ze sepse zotavili. Naopak jeho hladiny zůstávaly vysoké, či rostly u skupiny pacientů, kterým antibiotická léčba nezabrala a nedošlo u nich ke zlepšení klinického stavu. Hladiny PCT byly stejně tak vysoké u skupiny pacientů, kterým léčba nezabrala, jako i u pacientů, kteří se vlivem správně zvolené léčby ze sepse zotavili.
Čerstvá a novátorská studie provedená na 852 pacientech v Německu ukázala novou možnost aplikace PRESEPSINU. Autorům se podařilo potvrdit, že PRESEPSIN dokáže již podle předoperačních hodnot s velkou mírou úspěšnosti předpovídat komplikace stavu pacientů, kteří se podrobili otevřené operaci srdce. Na základě této pilotní studie lze tedy považovat PRESEPSIN za zcela jedinečný nástroj, kterým lze s velkou mírou pravděpodobnosti již pre-operativně předpovídat, kteří pacienti budou po náročných operacích trpět vážnými komplikacemi a kteří nikoliv.