Sepse
Sepse je v současnosti (Sepse 3) definována, jako neregulovaná odpověď organismu na infekci nejčastěji způsobená bakteriemi, houbami, či jinými mikroorganismy. Progredující sepse je často následována orgánovým selháváním, po kterém zpravidla následuje smrt. Cytokiny a další molekuly vrozené imunity jsou uvolněny do krevního řečiště, aby bojovaly s infekcí. Výsledkem toho je systémová zánětlivá reakce, formování sraženin a krvácení cév. Nakonec dojde k narušení krevního oběhu, orgány přestanou být zásobovány látkami a kyslíkem a nastane jejich selhání.
Míra sepse a poškození orgánů je často hodnocena pomocí stratifikačních skórovacích systémů, jako například SOFA, APACHE II nebo MEDS.
Úmrtí je u septických pacientů časté, a to zejména v prvním měsíci od diagnózy. U pacientů s těžkou sepsí může mortalita dosáhnout dokonce 50 %. Bohužel i přeživší jsou následně často postiženi a vyžadují dlouhou rehabilitační léčbu. Zejména starší pacienti zotavující se z těžké sepse mají časté následky spojené s kognitivním a funkčním postižením.
Každý rok je na celém světě evidováno až 18 milionů případů těžké sepse. Každým rokem toto číslo stoupá o 1,5 %. Za posledních 10 let se počet hospitalizací spojených s léčbou sepse dokonce zdvojnásobil. Sepse se týká 1-2 % všech hospitalizovaných pacientů a ti představují až 25% kapacity lůžek všech jednotek intenzivní péče. V USA je momentálně každým rokem za léčbu sepse utraceno 14 miliard dolarů. Z dostupných dat je evidentní, že identický trend můžeme sledovat také v EU.
Kolem 20-40 % pacientů přichází do nemocnice s již rozvinutou sepsí. Hlavním úkolem lékařů zůstává co nejrychlejší správná diagnóza a následná vhodná terapie. Bohužel, v době, kdy si lékař uvědomí, že se pacient potýká se sepsí už bývá často pozdě pro nasazení vhodné terapie. Klasické klinické symptomy sepse jako zvýšený pulz, zrychlené dýchání, horečka anebo laboratorní parametry jako počet bílých krvinek a stanovení laktátu, mají pouze omezenou specifitu a nestačí. Až jedna třetina septických pacientů vykazuje negativní kultivace krevních kultur a současné diagnostické metody prostě nejsou pro efektivní léčbu sepse dostačující. Každou 1 hodinu, o kterou je diagnóza sepse zpožděna se šance pacienta na přežití snižují o 7 %. Vzhledem k problematice šířící se antibiotické bakteriální rezistence je velmi aktuální potřeba najít správný a rychlý nástroj diagnostiky sepse a odlišit ji od neinfekční SIRS.
